Jako malá jsem viděla auru a povídala si s bytostí z jiné dimenze, pamatovala si, byť matně na svou minulou inkarnaci. Pak se něco stalo a já jsem se na mnoho let odpojila od svého nitra a těchto schopností. Zůstaly jen vzpomínky a rodinné historky.

V roce 2012, když mi bylo 24 a měla jsem končit vysokou, jsem sobě i Vesmíru položila otázku, co vlastně dál budu dělat? Věděla jsem, že vystudovaným oborem (práva) se živit nechci, protože by mě to postupně zabilo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že celé studium si věštím, co dostanu za otázky u zkoušky a proběhlo mi před očima všechno zvláštní, co se mi v životě stalo.

Najednou mi došlo, že mojí cestou je využívat svých mimosmyslových schopností. Zdokonalit je, probudit ty zapomenuté, naučit se s nimi pracovat tak, aby nesloužily jen mně, ale mohly pomáhat i druhým. Cestu jak, jsem pak několik let hledala, u toho na sobě kontinuálně pracovala a stále dál se cesta rozvíjí.

První navigační vlaštovka, se ozvala v roce 2019. Tehdy jsem všem v práci jako pozornost na rozloučenou rozdávala své ručně vyrobené lapače snů. Přišel za mnou další den vedoucí a říkal, že jeho žena by chtěla taky lapač, který ji ochrání před nepříjemným šéfem. Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to nešlo provést. Vzala jsem modrý lapač s labutím pírkem a vložila do něj magický záměr, který měl pomoci. A světe div se, zanedlouho žena referovala, že od doby, co si s kolegyní vyvěsily lapač v kanceláři, šéf nepřekročil práh toho prostoru a na kobereček si je zve vždycky ven.

Nějakou záhadou mi až na podzim 2020 došlo, že právě tyhle magické záměry v lapačích jsou mojí další cestou, tím, jak můžu pomáhat lidem a současně si užívat hýření kreativitou a barvami.

Celý další rok jsem si užívala tvorbu a vkládání Záměrů na míru, převážně na dálku. To aby bylo vidět kouzlo v akci na vlastní oči.  Líbilo se mi být zalezlá pěkně v pracovně a obklopená vším tím tvořením. Ale konec téhle pohodičky byl na spadnutí. V říjnu mi totiž přišlo vnitřní zadání. Vnímala jsem to jako zprávu od mých průvodců, že je na čase jít zase více Vesmíru do služby (tak jako jsem 8 let před tím pomáhala lidem jako vztahový kouč). A to tak, že to, co už z práce s energií umím, a co mi pomáhá v každodenním životě, zvláště v této podivné době, je třeba učit dál. Je třeba aby tuto možnost, používat svou energii a energii živlů pro pomoc s těžkostmi ve vztazích, rodině, prácii, dostalo co nejvíce lidí.

JE ČAS, ABYCHOM SI MY, JAKO LIDSKÉ BYTOSTI, VZALI ZPĚT SVOU SÍLU. Abychom se naučili ji používat k nejvyššímu možnému dobru nás i našich blízkých ve vzájemné svobodě a respektu k integritě vlastní i druhého.